Před zhruba padesáti lety formuloval americký ekonom a nositel Nobelovy ceny James Buchanan spolu s Gordonem Tullockem teorii veřejné volby, která se mimo jiné zaměřuje i na zneužívání veřejných statků a ovlivňování veřejného rozhodování těmi ekonomickými subjekty, které je možno charakterizovat jako "hledače renty" (rent seekers). Hledači renty pro sebe buď chtějí pomocí spojenců ve veřejné správě a mezi poslanci získat výhodný monopol, nebo usilují o prosazení nějaké "korekce trhu", která by je ochránila od tržní soutěže. Buchanan a Tullock svou teorií ukázali, že vedle "selhání trhu" existuje také neméně časté "selhání veřejné správy".
Aby bylo možno korekce trhu odůvodnit, odvolávají se zájmové skupiny a spříznění politici na veřejný zájem, ochranu zdraví, ochranu životního prostředí, kulturního dědictví apod. Nejde jim přitom o "veřejné blaho", ale o získání ekonomické výhody a snížení rizik podnikání, které s sebou přináší tržní konfrontace.